O morčatech – Sivoj.cz

Obecně o morčeti

Pokud uvažujete o pořízení nenáročného, přítulného, dobře naladěného zvířátka, které se dá hezky ochočit, pak morče můžeme vřele doporučit! Morče domácí pochází z jižní Ameriky, konkrétně z oblasti dnešního Peru. Původně byla morčata chována na maso a pro kožešinu a také jako obětní dary, ale i tehdy se už chovalo také jako mazlíček pro děti, což v některých oblastech stále přetrvává. Tamní obyvatelé chovali (a chovají) morčata v příkopech kolem domů nebo přímo v domech, kde jsou ponechána, aby si sama brala zbytky z kuchyně, které jsou pro ně házeny na zem. Už tehdy se vyskytovaly různé barevné typy, dokonce i rozety. Černá morčata byla díky pověrčivosti hned po narození zabíjena.

V Evropě, kam bylo morče přivezeno, se stalo domácím mazlíčkem chovaným pro radost. Morče jako druh patří do třídy savců a řádu hlodavců. Dnes se chová v krátkosrstých a dlouhosrstých a dokonce bezsrstých plemenech a v mnoha barevných varietách (viz plemena a barvy morčat níže).

V České republice se morče jako domácí mazlíček vyskytuje již několik desetiletí, jak dokládá i můj příběh, kdy nebyl problém sehnat ve zverimexu morčátko kolem roku 1989. V polovině roku 1999 se pár chovatelů rozhodlo založit sdružení s názvem „Základní organizace chovatelů morčat a jiných drobných hlodavců“ tzv. „Klub morčat“ a začala tak éra čistokrevných morčat i u nás. Více se dočtete na DailyCavy.cz v článku Historie chovu morčat v České republice.

Přímým předkem morčete domácího je morče divoké. To žije v Jižní Americe v oblasti hor, především v travnatých a křovinatých krajích od nížin Argentiny až po vysokohorská údolí v Andách (až do výše 5000 metrů nad mořem). Morče divoké se od morčete domácího liší především stavbou těla a obvykle není tak barevné. Je delší a hubenější a díky tomu také pohyblivější. Má úzkou hlavu, což slouží ke snadnějšímu pronikání křovinami. Zbarvení je obvykle tmavohnědé až černohnědé (aguti). Srst je tvrdší než u domácích morčat. Rozmnožování je téměř stejné, kdy březost samice trvá 62-70 dní a mláďata se rodí zcela vyvinutá, se srstí, vidí a slyší a již druhý nebo třetí den mohou pojídat tuhou stravu, jsou tedy brzo samostatná. Samice mláďata kojí zhruba tři týdny. Morčata jsou velmi společenská, v přírodě žijí ve velkých skupinách. V domácích podmínkách může chov příliš velkých skupin být problematičtější. Morčata nejsou tolik ochočená a zvyklá na člověka. Pokud máte na morčátko dost času, nemusíte se bát pořídit si jedno. To se taky snáze učí různé dovednosti a kousky a rychleji se ochočí. Pokud nemáme tolik času, raději pořídíme dvě či skupinku, aby jim nebylo smutno. 🙂

Chov více morčat

Chov vícero morčat pohromadě může přinášet spoustu radosti, ale i určitá úskalí. Samičky se obvykle snášejí poměrně dobře, pokud se znají odmalička, nebývá problém. Nebývá ani problém, pokud ke starší samičce dáme mladší. V přírodě žijí morčata ve skupinách. Je dobré seznamovat je na neutrální půdě a nedávat nově příchozí samičku do ubikace starší, ale nechat samičku chvíli o samotě a dát služebně starší samici k nové. Mělo by se předejít případným střetům. Je pravda, že některé samice jsou hodně dominantní, ale pokud budete postupovat pomalu a rozumně, mělo by to jít a samičky si na sebe zvyknou. Pokud se začnou prát, záleží na povaze jednotlivých samiček a na uvážení a znalostech chovatele. Pokud se samičky oddělí na krytí a po např. 3 měsících se k sobě vrátí a nastane problém, náš postup je vždy individuální. Obvykle je takový, že zvykáme samičky na neutrální půdě, až je to tam relativně v pohodě, dáme je do ubikace a necháme je si na sebe zase zvyknout. Pokud jsou samičky mladé, zvládnou to.

Chov dvou samců spolu je také možný. My u nás v tomto praktikujeme individuální přístup. Chov dvou samců spolu se doporučuje pouze v tom případě, že máte pouze je a neplánujete je využít v chovu (tzn. nikdy neuvidí ani neucítí samici). I samečci se mohou ale občas nepohodnout, ale i toto soužití by mělo jít. U nás, pro chov samců, které plánujeme využít v chovu, volíme obvykle raději samostatné ubikace, ale dost záleží i na povaze jednotlivých samečků. Už se nám stalo, že jsme měli spolu dva samce, kteří spolu vycházeli úplně v pohodě a oba byli na krytí u samičky. Je tedy možné v některých případech samečka dát jako společníka k jinému samečkovi, budou za to určitě rádi, ale opravdu je potřeba znát oba samce a jejich povahy!

Nejlépe probíhá soužití páru tedy samce a samice, tady je ale třeba brát ohled na to, aby samice nerodila v jednom kuse, je dobré samce buď nechat vykastrovat (u něj je to mnohem menší zákrok než by byl u samice) a nebo je po zabřeznutí rozdělit (což se samečkovi nebude líbit a bude hlasitě protestovat :D). Jen pro zajímavost, v Německu a Rakousku je chov jednoho morčete samotného zakázán zákonem.

Samička vs. sameček

Je nějaký rozdíl mezi chovem samičky (nebo více samiček) a samečka (ev. více samečků)? Podle mých zkušeností jsou určité rozdíly mezi pohlavími, nijak zásadní, ale přesto jsou. Samozřejmě jsou i jedinci, na které to sedět nebude, záleží podle mého i hodně na povaze daného morčátka, ale obecně: samečci jsou více aktivnější, kontaktnější, mazlivější, dají se o kousek lépe ochočit, naučit různé kousky, jsou takoví víc „osobnosti“. Samičky jsou více pohodlnější, o trošku plašší, mírnější, lépe vycházejí ve větší skupince. Samozřejmě, nemusí to být pravidlo. I u nás máme „osobnosti“ samičky, které jsou krotké a aktivní, první se hlásí o baštu, první vykouknou z morčatárny a naopak samečky, kteří jsou plašší a nejsou tak mazliví. Pro mazlíčka, který bude spíš sám bych asi volila spíše samečka, pro mazlíčky, kterých bude více je to celkem jedno. Samičky se obvykle snesou, i když ani to nemusí být pravidlo, samečci, pokud nekryli, bývají spolu také spokojenější. Pokud bude morčátko samotné, je potřeba pamatovat na to, že je potřeba se mu hodně věnovat, aby nebylo smutné. I ohledně této problematiky viz výše do sekce Chov vícero morčat. Jinak ale rozdíly mezi pohlavími, myslím, zase tak zásadní nejsou, je to pořád to skvělé, pažravé a milé zvířátko. 😉

Příbytek, ubikace, domeček

Stejně jako každé jiné zvíře i morče potřebuje odpovídající péči. Morče se dá chovat v různých ubikacích, od umělohmotné krabice (přepravky) přes akvárium, klec až po koupené či vyrobené morčatárny (typ králíkárna). Samozřejmě ubikace musí mít odpovídající velikost, morče potřebuje prostor, nelze ho chovat ve stísněných prostorách v krabici od bot. Ubikace na jedno morče by měla mít rozměr alespoň 60-80x40x30-40 cm, pokud se bude moct morče ještě k tomu proběhnout po bytě nebo po zahradě, je to ideální. 🙂 Morčata lze chovat i ve venkovních podmínkách, je však třeba zajistit, aby morče nezmrzlo (hodně podestýlky a sena, případně kamaráda, aby se mohli zavrtat a zahřát) a bylo zvyklé být venku celoročně.

Ubikace v bytě nebo domě by měla být umístěna ve světlé místnosti (určitě ne v komoře, kde je tma), kde není průvan ani neustálý hluk, aby mělo morče pohodu. Pokud chceme mít morče rychleji ochočené a dobře reagující, je vhodné umístit je do místnosti, kde je sice klid, ale kde mají morčata možnost vidět člověka a můžou s ním komunikovat a člověk s nimi. My máme morčata umístěné v kuchyni, kde mají přes den klid a když přijdeme domů, tak si s nimi během vaření povídáme, morčátka na nás vidí a jsou spokojené. Do ubikace se může dát i nějaký úkryt v podobě domečku a různé další věci jako houpačka, závěsný pelíšek, jesličky na trávu a seno a podobně.

Naše morčatárna

My chováme morčátka v morčatárně, která má 5 pater, výšku 160 cm, šířku 77 cm a hloubku 58 cm. Každé patro je 30 cm vysoké a v přední části má systém výsuvných plexiskel. Celý postup stavby i použitý materiál máme popsán i s fotkami na naší Facebookovské stránce CHS Sivoj. Do každého patra se pohodlně vejdou 2-3 morčátka čili kapacita je optimálně 10 eventuálně až 15 morčat + 2 morčátka mohou být v plastboxech, které se dají dát vedle sebe nad morčatárnu. My ale neplánujeme mít tolik zvířat, jsme spokojení s počtem do 10 morčátek, ale kapacita eventálně je. 🙂

Tak tohle je naše morčovila. 🙂

Pokud s morčetem cestujeme jako přepravka nám poslouží buď zakoupená v chovatelských potřebách – umělohmotná, klidně i vlastnoručně vyrobená např. dřevěná nebo obyčejná krabice od bot s vyvrtanými otvory pro dýchání. Před cestou morčátko napojíme a do přepravky dáme trochu krmení a můžeme jet. 🙂

Krmení

Morče má poměrně rychlé trávení, takže pár dní o hladu pro něj může znamenat smrt. Malá morčátka, když se narodí, tak pijí mateřské mléko od samičky, která obvykle kojí přibližně 4 – 7 týdnů. Již během prvních dnů ale morčátka „ochutnávají“ standardní potravu. Slabší mláďátka nebo když samička nekojí, nebo když mláďátka dobře neprospívají, je možné je dokrmit umělým mlékem, nám se osvědčila (i když naštěstí jsme to nemuseli mnohkrát praktikovat) tzv. kaše Borisovka – návod i původ kašičky zde. Denně by mělo dostat čerstvé krmení, seno (v sezóně i zelené krmení jako tráva, jetelina, pampeliškové listí apod. z čehož morče také čerpá vitamín C, který si samo neumí syntetizovat a je třeba mu ho v potravě dodávat, my pokud podáváme vitamín C, osvědčil se nám Roboran vitamín C 25 % do napaječky s vodou), také zeleninu a ovoce (kde je nejvíce využitelného vitamínu C). Samozřejmostí by měla být napaječka a odolná a nejlépe těžká (aby ji nepřevrhli) miska na zrní (směs, granule), ovesné vločky a jiné pochutiny a pamlsky pro hlodavce. 🙂 Jelikož je morče hlodavec, neustále mu dorůstají přední řezáky a je potřeba, aby si je obrušovalo. Ideální na to je tvrdý chleba (i když někteří ho jako pochutinu pro morče příliš nedoporučují, my si myslíme, že v rozumné míře neuškodí), většině morčat také chutnají větvičky z ovocných stromů (např. jabloňové). Lze také zakoupit minerální kameny, ale z vlastní zkušenosti můžu říct, že tvrdý chleba jede morčatům nejvíc, minerální kameny vytrvale ignorují. 😉 Co se každodenní stravy týče, základ je zelená píce ať už ve formě sena (v zimě) nebo trávy a pro zpestření a doplnění vitamínů je vhodná zelenina (záleží jak moc bude morčátko mlsné a co mu bude chutnat) jako mrkev, salát, okurka, paprika, rajče, odřezky z brokolice nebo květáku a občas můžeme dát i ovoce například jablíčko, kus melounu, méně kousek hrušky (může nadýmat) apod. Záleží co vašemu morčátku bude chutnat. 🙂 Můžete vyzkoušet i různé oříšky, tady jen pozor na nadměrné podávání, aby morčátko nebylo tlusté. 😉 Voda v napaječce (nebo v jiné nádobce) měla by být každý den měněná. Pokud dáváte hodně vodnaté zeleniny a ovoce, není voda nutností, ale je dobré ji i tak dávat.

Péče

Morče je vcelku nenáročné zvířátko, ale je třeba se o něj náležitě starat. Potřebuje denně čerstvé krmení a vodu, nesmíme zapomenout na tvrdý chléb nebo něco podobného na obrušování zubů.

Co se týče podestýlky, je třeba morče udržovat v čistotě. Jako podestýlku můžeme použít buď přímo kupované speciálně určené pro morčata a jiné hlodavce nebo nám postačí noviny (pro lepší manipulaci s podestýlkou) a na ně dát hobliny (piliny nejsou příliš vhodné kvůli své prašnosti a malým částečkám, které mohou způsobovat problémy s očima). Také lze použít jako podetýlku seno, ale není to příliš vhodné, protože seno je pro morče potrava. Slámu bych osobně nedoporučovala, pro jemné morčecí nožky je příliš hrubá a mohlo by se o ni poranit. Obvykle se podestýlka mění jednou za týden až 10 dní, když je znečištěná trusem a pročůraná, záleží taky na počtu morčat v jedné ubikaci. Na druhou stranu není dobré morče čistit denně nebo obden, musí si vytvořit své prostředí a každodenní obměna mu nemusí prospívat např. v kvalitě srsti.

Také je potřeba morčeti zastřihávat dlouhé drápky. U bílých (a obdobné světlé variace barev) pacek a tudíž světlých drápků to jde dobře. U tmavých drápků je to trochu problém, musíme po malých kouscích a s citem, abychom morčátko nestřihli do prstu. U světlých drápků je pěkně vidět, kde začíná prst a kde končí drápek, u černých drápků kdyžtak necháme drápky delší a stříháme např. podle ostatních světlých drápků. Pokud je morče celočerné, tak musíme opatrně a necháme je klidně delší a hodně dáme na morče. Když stříháme do prstíku morče se ozve, tak hned přestaneme. Je pravda, že tato procedura není morčeti moc příjemná, ale lze na ni dobře navyknout a morčátko se pak nechá. Ovšem jsou i „hysterické typy morčat“, které řvou i když stříháte prokazatelně do drápku, s těmi je potřeba manipulovat jemně a zvykat je postupně. Pokud morčátko střihneme, ránu je třeba omýt (příp. vydezinfikovat) a nechat zaschnout, pak můžeme morčátko dát zpět do bedny, drápky ostříháme jindy, aby nebylo ve stresu. 🙂

Koupání morčat není nutné, zvláště u krátkosrstých variant, u dlouhosrstých je pak vhodné jednou za čas (podle potřeby) je vykoupat a hlavně rozčesávat jim srst a starat se o ni, což by mělo patřit do každodenní péče.

Důležité je se morčátku věnovat, hodně si s ním povídat a mazlit, pouštět ho třeba na „výlety po bytě“ (samozřejmě tak, aby se mu nic nestalo, nesežralo ho něco apod.), zvlášť pokud je samo. Morče je společenský tvor, který v přírodě žije ve skupinách, proto pokud máme jen jedno morče, je nutnost se mu věnovat, jinak „roste jak dříví v lese“, je lekavé, bojácné, nenechá se pohladit. Jedno morče je ideální, pokud je chcete jako kamaráda a chcete ho učit různých kouskům a cvikům (morče se za různé laskominy naučí např. panáčkovat nebo si samo bere např. z vrchu domečku mrkev apod.). Jedno morče se snáze učí a nachází si vztah k člověku. Pokud nemáte tolik času, pořiďte si dvě a hned bude mít morče pařťáka a nebude mu samotnému smutno. 😉

Pořízení morčete

Morčátko lze koupit buď ve zverimexu nebo od chovatele morčat. Dříve to bývalo tak, že morčátka ve zverimexu byla levnější a daly se tam najít opravdu zajímavé barvičky a pokud člověk o morčatech už něco věděl a nemusel se spoléhat na většinou neinformovanou obsluhu (která většinou ani nepoznala pohlaví), tak se dala najít pěkná hladká dvou nebo trojbarevná morčátka. Dnes už je situace poněkud jiná, momentálně nemám dobrou zkušenost s morčátky ze zverimexů. Pokud vůbec morčata mají, tak jsou jednobarevná, nevýrazná, žádné pěkné barvičky. Taky je větší pravděpodobnost, že si odtud člověk přinese nějakou nepříjemnou nemoc (já jsem si přinesla svrab) a že morčátko nebude nejmladší, může se stát, že už mu bude klidně i rok.

Plemena a barvy morčat

Plemena morčat můžeme rozdělit na krátkosrstá a dlouhosrstá.

Naše chovatelské zaměření na krátkosrstá plemena – hladké a anglický crested

Naše chovatelská stanice se specializuje na chov krátkosrstých plemen konkrétně hladké a anglický crested.

Krátkosrstá plemena jsou hladké:

Představitelé plemene hladké – zleva zvrchu trikolor hladká Jezinka Otesánek a bikolor hladký Casper Kvítko, dole zleva bikolor hladká Evitka Elegans a trikolor hladká Jezinka Otesánek s trikolor hladkým Alfonsem Muchou Sivoj.
anglický crested (krátká hladká srst s čelní rozetou tzv. korunkou v libovolné barvě jakou má zbytek morčete):

Představitelé plemene anglický crested zvrchu Bořivoj Gee Sivoj, dole zleva Bertík Elegans a Bořivoj Gee Sivoj.
americký crested (krátká hladká srst s čelní rozetou tzv. korunkou, která je vždy bílá), rozeta (má mít 8 rozet v rozložení: 4 rozety tvoří pás kolem těla (2 jsou na hřbetě z obou stran páteře a 2 jsou na bocích) a další 4 rozety jsou na zadní části těla (2 na kyčlích a 2 na zadečku zvířete) a na čele mají rozetová morčata nepravý vírek, který zarůstá a chloupky rostlé dopředu tvoří ofinku), rex (srst je hrubá a krepovitá a roste kolmo od těla), americký teddy (srst je hrubá a krepovitá a roste kolmo od těla, je totožný s rexem, rozdíl je pouze genetický a švýcarský teddy (srst je polodlouhá, krepovitá a roste kolmo od těla).

Dlouhosrstá plemena jsou šeltie (dlouhá rovná srst), coronet (dlouhá rovná srst s korunkou na hlavě), peruánec (dlouhá rovná srst s dvěma rozetami na kyčlích a nepravým vírkem na čele, který tvoří ofinu, které se říká „pony“), texel (zvlněná krepovitá srst), merino (zvlněná krepovitá srst s korunkou na čele), alpaka (zvlněná krepovitá srst s dvěma rozetami na kyčlích a nepravým vírkem na čele, který tvoří ofinu, které se říká „pony“).

Plemena se mohou vyskytovat i v saténu, tedy jejich srst má tzv. saténovou strukturu, kdy vzniká saténový lesk díky tenkým, dutým a velmi jemným chlupům.

Představitel bikolor saténového anglického cresteda Winston Silverday

Existují také dosud neuznaná plemena morčat. Tato plemena jsou skinny (bezsrsté se srstí na čumáčku), baldwin (bezsrsté morče), cuy (obří morče), irský crested (kromě čelního vírku má i vírek na každé kyčli), ridgeback, rex/teddy crested („crested s kadeřavou srstí“), somali („rozeta s kadeřavou srstí“ či „rex s přítomností rozet“), curly, lunkarya (velmi tvrdá, stojatá a hustá srst – podobné ovčí srsti) (je to již čtvrý gen ve druzích srsti (Rex-Gen (Anglie), US-Teddy-Gen (Amerika) a CH- Teddy-Gen –(Švýcarsko), který vznikl ve Švédsku a Vyskytuje se u druhů: sheltie lunkarya, coronet lunkarya, peruánec lunkarya a satén sheltie lunkarya. Je geneticky rozdílná od texelů, merina a alpak.), mohér („kudrnatá dlouhosrstá rozeta“), angora („dlouhosrstá rozeta“).

Více o plemenech i s obrázky se dozvíte zde.

Naše chovatelské zaměření na barvy – bikolor a trikolor v kombinaci černá-červená-bílá

Naše stanice se zabývá chovem morčat vícebarevných v barvách bikolor a trikolor v kombinaci barev černá-červená-bílá.

Barevná morčata dělíme podle počtu barev na dvoubarevná (bikolor) nebo tříbarevná (trikolor) popř. multikolor. Barevné kombinace jsou možné ve všech standardem uznaných barvách. Vždy je třeba dbát na to, aby méně zastoupená barva zasahovala 25 % plochy těla u dvoubarevných, a 20 % u tříbarevných morčat. Pokud tomu tak není, jedná se o hrubou vadu.

Morčata dvoubarevná:

Pravidelné rozložení barvy, ostře ohraničené a pokud možno stejně velké barevné plochy. Od nosu až k patě vede pomyslná osa uprostřed zad a břicha, která dělí tělo morčete na pravou a levou stranu. Dbáme na to, aby barvy byly zastoupeny na obou stranách ve stejném poměru. Barevné kombinace jsou možné ve všech standardem uznaných barvách. Barva očí se řídí podle barevné plochy, ve které je oko uloženo. Je povolena odlišná barva očí. Barva uší, chodidel a drápů se řídí podle barevné plochy.

Morčata tříbarevná:

Představitelé bikolor a trikolor – Vrh C Sivoj – zleva zvrchu bikolor – červeno-bílá Celestýnka Sivoj a trikolor – černo-červeno-bílá Cikorka Sivoj, dole zleva červeno-bílá Cecilka Sivoj, červeno-bílá Celestýnka Sivoj, černo-červeno-bílá Cikorka Sivoj a červený s bílou Cipísek Sivoj
Mezi vícebarevná morčata řadíme i morčata multikolor, což jsou čtyřbarevná morčata. Rozeznávají se dvě kombinace: slate blue-lila-zlato-bílá a coffee-béžovo-zlato-bílá. Barva multikolor není v českém standardu uznaná.

Dále existují morčata jednobarevná, aguti a argente, s tříslovou kresbou (tan, fox, lux) a morčata s kresbou (brindle, želvovinová, želvovinová s bílou, holandská, ruská, dalmatin a šiml).

Více o barvách se dozvíte i s obrázky zde.

Vhodná volba krycích párů – křížení morčat

Existují spojení, která by se za žádných okolností neměla realizovat. Je to spojení satén x satén, šiml x šiml, dalmatin x dalmatin, šiml x dalmatin, normální morče x cuy morče. U těchto spojení hrozí úmrtí, potraty a neživotaschopnost mláďat a větší výskyt vad. Také není vhodná příbuzenská plemenitba, tu by měl s rozumem a citem provádět pouze zkušený chovatel pro zušlechtění chovu.

Doporučuje se křížit mezi sebou morčata stejné délky srsti (krátkosrstá x krátkosrstá a dlouhosrstá x dlouhosrstá) a morčata s pigmentem jen s morčaty s pigmentem (morčata bez pigmentu pouze s nepigmentovanými morčaty).
V naší stanici chováme morčata hladká a anglický crested. U nás obvykle připouštíme páry hladké x hladké, hladké x anglický crested, anglický crested x anglický crested, výjimečně hladké x anglický rex.
Hladké morče je možné křížit s hladkým, anglickým crestedem, americkým crestedem, anglickým rexem a americkým teddym. Anglického cresteda je možné křížit s anglickým crestedem, americkým crestedem a hladkým morčetem.

Více o křížení dalších plemen a barev zde.